O těchto německých speed metalových skupinách se vždy hodně povídá. Není divu, když mají tolik věcí společných.Asi nejvíce řečí v poslední době jsem slyšel na jejich poslední desky. Helloween vydaly album Gambling with the devil a kolegové ze stejné vydavatelské firmy SPV Gamma Ray se prezentují s Land of the free II. Kdybych tady měl určit vítěze tohoto souboje v kategorii skupiny, dal bych Helloween, jelikož jejich poslední desky mě zaujaly daleko více než od pánů kolem Kaie Hansena, ale jelikož to bude souboj právě jejich aktuálních placek tak tady už to tak jasně nevidím.
Jako vždy začneme obalem. Tady vítězí Helloween,už jen pro grafické ztvárnění celé limitované edice. Dvě alba s motivem rulety v papírovém obalu s nádhernou a strašidelnou kresbou ďábelského principála a s tajemnou ženou. Naopak u Gamma Ray se jedná o klasickou kresbu, fotka skupiny a seznam písní. Dobré ale na kolegy to pokulhává. Nejdůležitější je samozřejmě obsah, tedy hudba. Poslední deska od Gamma Ray Majesty mne moc nezaujala, za poslední rok jsem ji slyšel snad jen jednou a to ne celou, tak jsem měl trochu obavy jak to Hansenovci zvládnou. Již předem se prezentovaly, že se vrátí ke klasickému heavy metalu v moderním kabátě, což bylo jak se později ukázalo dobrým krokem. Hned úvodní Into the storm je řízná jízda, následují klasické speedovky v podání paprsků. Parádním kouskem nejen pro mne, ale jak jsem se dočetl i pro většinu fandů, píseň Empress. Hlavně refrém mne dostal a tak dobrou píseň jsem ještě od Gamma Ray neslyšel. Podobně to má i sedmi minutová Opportunity. Velkou nevýhodou je až moc napodobování skupin Judas Priets a hlavně Iron Maiden. Hansen se netajil tím, že tyto skupiny má nejraději, i na předešlých deskách jsme měly možnost rozpoznat prvky, ale na Land of the free II to došlo vrcholu. Velké mínus. Dalším negativem je píseň Rising again, podle názvu vám to nic neřekne, ale věřte že song je dlouhý 27 sekund a to fakt nechápu co dělá na desce ještě jako třetí stopa. Není jednoduší dát kytarový sólo v jednu součást s nadcházející speedovkou To mother earth? Takhle mám pocit, že pánové chtěli mít na albu dvanáct písní a víc už nevymyslely.
Hudebně jsou na tom lépe Helloween, ale najet na famózní Keeper of the seven keys-the legacy se jim taky nepovedlo. Skupina se trochu přeorientovala na power metalovější vodu, kdy některé písně zní fakt hodně tvrdě, třeba hned úvodní po intru přicházející Kill it je jasnou ukázkou. Celkově deska zní silně, jsou zde klasické skladby jako The saints, Final fortune, The bells of the 7 hells nebo dreambound. Ale jako Gamma Ray má i Helloween několik velkých mínus. Tím prvním je, že se pánové nepustily do žádné epičtější písně, nejdelší je zde třetí The saint se sedmi minutami a poslední Heaven tells ni lies ve stejné délce. Vím, že to není až tak zlý, ale alespoň já jsem čekal nějakou desítku nebo třeba i víc. Druhým mínusem, a to značně velkým je zařazení hitových písní. Na první As long as i fall se dá zvyknout, je celkem dobrá a zase není tak měkká jak by se dalo na první poslech slyšet, ale druhá Can do it, hrůza. Co je to napadlo? Takovou hopsandu jsem neslyšel ani od české skupiny, mám podobný pocit jako u Gamma Ray, kdy se snažily natáhnout celkovou stopáž desky. Vlastním limitovanou edici s bonusovým cd a zde jsou navíc dvě písně, které jsou daleko lepší než tato veselohra, no nic.
Tak jak to dopadlo asi cítíte samy, obě desky jsou vyrovnané, ale Helloween vnesli do své hudby více originality a hlavně se s tím moc nepáraly a předložili pořádnou porci melodického metalu. Gamma Ray udělali také dobrou desku, hlavně po Majesty jsem čekal děs a bídu, ale Land of the free II je povedená záležitost, ale o kousek vítězí Helloween.
Halloween > Gambling with the devil * 82 bodů
Gamma Ray > The land of the free II * 79 bodů
www.helloween.org
www.gamma-ray.com
