Ač by se podle titulku dalo o mě říci, že jsem znalec blackmetalové scény, tak opak je pravdou a mám ve své posluchačské kariéře ještě veliké rezervy, i když už jsem měl možnost si poslechnout kapely jako Marduk, Venom, Torr, Root, Cradle of the Filth. Zde se budeme bavit o dvou kapelách, které mě svým pojetím blacku totálně dostaly a obě pocházejí ze země na severu Evropy, Norska. Obě hrají black metal, ale každá uplně jinou metodou. Zatímco první Dimmu Borgir jedou v atmosférickém metalu spojeni na posledních dekách velkými orchestry, tak přímočaří soustružníci Mayhem hrají to, co je pro black metal tak typické. Dnešního souboje se zúčastní poslední dvě desky od obou kapel a jak to dopadne ani já sám nevím.
Jako první se mi dostalo do rukou album Death Cult Armagedon od Dimmu Borgir a bylo to tak, že jsem si přečetl recenzi na tuto desku, která uváděla o dokonalém zážitku, perfektním zvuku, o jedněch z nejlepších atmosféricko/blackových skladbách v posledních letech a pro skupinu se toto album stalo podle veřejnosti jedno z nejlepších. Vše musím potvrdit a je to fakt nášup black metalových pecek s prvky thrash metalu. Ale co mě vlastně vůbec donutilo koupit si DCA bylo to, že jak jsem již výše řekl album obsahovalo veliký orchestr a pro nás čechy jedno veliké plus, že právě náš orchestr. Z diskografie Dimmu Borgir je právě tento počin nejlepší, už jen kvůli propojení extrémní hudby s orchestrem. Druhým zástupcem Norské scény, který se mi dostal do rukou byli Mayhem s deskou Chimera. Totální chaos a už jen úvodní vypalovačka Whore mě dostala na zadek. Epické písně jsou přesně takové, jaké mají být, tedy plné zvratů, různých nálad, v tom další výbušné jízdy a když si myslíte že horší už to být nemůže, podíváte se na obal alba Chimera, které je tak temné že jen těžko rozpoznáte hořící popraviště, samotného ďábla a vůně bokletu vám připomene jak musí býti hrozné vzplanout pekelným plamenem. Skupina Mayhem po této nádherné desce vyměnila zpěváky a za Maniaca přišel Atilla a pustila se sním do práce na albu Ordo Ad Chao, které je jasným pokračováním Chimery, ale zároveň je tak odlišné. Kapela se odpoutala od čistého zvuku kytar i bicích a nasadila této desce spravný název, tedy Black metal. Tak špinavou nahrávku jsem neslyšel, jen ztěží jde vyposlouchat melodii,pokud se tomu dá říci melodie. Je to jakoby kapela nahrávala ve sklepě márnice přímo na cd a potom ho poslala rovnou do výroby bez mesteringu a produkce. Ještě větší chaos než na předchůdci a album roku v kategorii black metal, alespoň pro mé uši. Skvělím bonusem je i rudá plastová krabička obalu v kovovém pouzdře. Velká síla. O Dimmu Borgir se jako o Cradle of the Filth říká, že míří spýše do komerčních sfér a že už nejsou tak extrémní než ve svých začátcích. To potvrzuje poslední deska skupiny In Sorte Diaboli, která kromě sem tam dvoukopákových paleb a havraního křiku nemá nic mos společného s black metalem. Povětšinu čtyř až pěti minutové pecky jsou laděny v čistém zvuku, jakoby kapela se snažila sebe samu prodat do médií. Ale i tak je deska narvaná kvalitním materiálem a tempo In Sorte Diaboli nijak neupadá.
U mě jasně vyhrávají Mayhem, jelikož se všemi prsty drží svého kopyta a nesnaží se za každou cenu vymýšlet dokonalé nahrávky, třeba právě po zvukové stránce.
Dimmu Borgir * Death Cult Armagedon * 85 bodů
Dimmu Borgir * In Sorte Diaboli * 78 bodů
Mayhem * Chimera * 95 bodů
Mayhem * Ordo Ad Chao * 90 bodů
