Stratovarius
Finsko
Heavy metal
Černý obal a zlaté logo finské melodické power kapely Stratovarius jakoby značil smutek v duších fanoušků. Černý obal je znamením blížícího se konce skupiny kolem kytaristy a skladatele většiny písní Tima Tolkkiho, ale přesto v dáli je kousíček světýlka v podobě loga. Odchod Tima znamená cestu z propasti pro obě strany a vznik nových Stratovarius a Revolution Renaissance.
To je ale otázka budoucnosti, nyní se píše rok 2005 a vychází stejnojmenné album Finů, bohužel. Kdo si četl recenzi na album New Era od Revolution Renaissance mohl se tak trochu dozvědět jak to mám s touto deskou, fakt hrůza když si vzpomenete, že tato parta natočila skladby jako Learning To Fly, Eagleheart, I Walk To My Own Song z dvou dílné ságy Elements nebo starší Twilight Time, Speed Of Light, Hunting High And Low. Je fakt tak hrozná nebo to dělá ta skutečnost že jsem si navykl na rychlé speedové vypalovačky, které v podání Tima byli vždy srdce rvoucí? Vím, že v psychickém rozpoložení v jakém byla kapela kolem vzniku alba , se nedalo toho moc udělat, ale kdyby asi samy pánové věděli jak to dopadne, tak by to zabalili před vznikem nahrávky, která je naprostý úlet v diskografii kapely. I já, těšící se na pořádnej power metal, jsem byl naprosto v háji a totálně zklamanej, že se to nepovedlo. Na celé desce nenajdeme ani jediný speedový výjezd a vše se odehrává v heavy metalových vodách, což o to. Na to se dá zvyknout, ale když si to pouštím stále dokola, mám pocit, že album končí po třetí Just Carry On. První Maniac Dance, singl, je heavy šlapačka a pěkně jede, i druhá Fight!!! připomíná staré dobré časy a trojka je opět poklidně šlapající heavy zaležitostí. Ještě skousnout se dá čtvrtá Back To Madness, hodně progresivní a zároveň experimentální záležitost, i pětka Gypsy In Me by mohla jít na plac, ale ty další kousky raději ať zůstanou pěkně pod dekou. Pomalé tempa, vybrnkávání na basu, a když jde do tuhého, refrén, opře se do toho Tolkki. V tento moment mě začíná album nudit. Skladby se spojují v jednu velikou motanici a nebýt momentů jako hra trumpetek v závěrečné United asi bych spal až do teď. Jako bonus je na datové stopě přidán videoklip ze živého představení a dokumentární film. Ten mi přišel zajímavější než celé album dohromady. Možná někoho urazím, ale je to fakt síla. I teď když píšu recenzi, tak po pětce začínám být nervózní a ospalý a z toho mne jen na okamžik vytrhne nějaké sólíčko nebo mírná orchestrace. Bohužel tohoto alba, ať žije budoucnost, doufám že jasnější.
1. Maniac Dance
2. Fight!!!
3. Just Carry On
4. Back To Madness
5. Gypsy In Me
6. Gotterdammerung (Zenith Of Power)
7. The Land Of Ice And Snow
8. Leave The Tribe
9. United
Stratovarius * 6/10