Německo / AFM Records / 53:05
Stejně jako Theatre Of Salvation (1999), tak i The Savage Poetry z roku 1995 (reedice přichází v roce 2000), patří k tomu zlatému v diskografii speed metalových šílenců Edguy. To, že kapela z téhle fošny na koncertech v podstatě nedává nic je trestu hodné a nepochopitelné. Svojí stavbou, hitovostí a rychlostí rozhodně nezaostává za mladším kolegou a důstojně reprezentuje melodický power metal té doby, ale určitě by se neztratil ani v současnosti.
U alba Theatre Of Salvation jsem zmínil, že jedinými konkurenty by mohly být jedině první dva díly Avantasie či pro mne luxusní debutové album Helloween Walls Of Jericho. Trochu bych si naplácal, protože v té době jsem na The Savage Poetry jaksi zapomněl a tímto se omlouvám.Na úvod devíti místné položky zazní hit jak hrom. Song Hallowed reprezentuje kombinaci heavy metalu a power záseku a to hlavně co se týče kvapíkového refrénu, u kterého mi běhá mráz po zádech a zanechává příjemný pocit v uších. Nemůže chybět pořádné metalové sólo Jense Ludwiga. Je načase zařadit rychlost o dva stupně a pustit z uzdy bestii v podobě Misguiding Your Life. Čtyř minutové speedové běsnění ukazuje Edguy v tom světle, které jim sluší nejvíce, a v tom, které mi tam v současné tváři kapely chybí. Rychlost, melodika, šílený výšky Tobiase Sammeta, nekompromisní kytarová řež dvojice Ludwig-Sauer. Paráda. Vracíme se do „poklidnějších“ power metalových vod s písní Key To My Fate. Stejně jako u předcházejicích skladeb i zde není co řešit. Jako tradičně jak zazní na úvod piano, orchestrace a dojemný zpěv frontmana, máme co do činění s baladou. Sands Of Time sice není tak grandiózní jako Land Of The Miracle, ale své fanoušky si najde. Honem rychle nahodit to správné tempo se snaží Sacred Hell a klasika od Edguy opět uhání v šílených tempech. Zdvojené zpěvy, kytarové stěny, burácející bicí (tehdy ještě Dominika Storcha na reedici již Felix Bohnke) a sólové řádění Ludwiga. Na řadě je epická Eyes Of The Tyrant s deseti minutami délky. Je poznat, jaká jiná německá kapela (Helloween) hodně ovlivnila tehdejší směřování Edguy a po baladickém rozjezdu se na vás vyvalí power metalový kolos. Nechybí nic, co byste v tak rozsáhlé skladbě čekali. To, co ale přichází s následující Frozen Candle by se dalo popsat jedině přiblížením se ke konci světa. Neuvěřitelná power skladba, kterou mohu slyšet dnem i nocí a ne a ne se mi omrzet. Sedmi minutová píseň ve výbušném tempu likviduje vše v cestě hlavně svým refrénem a závěrečnou povinnou epickou mezihrou. Tobiasovy výšky dosahují vrcholu. Uznáte zřejmě, že pokud milujete Babylon z Theatre Of Salvation, tak Frozen Candle je povinnost. Druhou baladou je bombastická a gradující Roses To No One. Mezi devíti peckami mi přijdou dvě balady až moc, avšak jaksi u Edguy to vstřebávám celkem poklidně. Klasická power metalová melodika na závěr a i když by někdo mohl čekat, že grandiózní a vrcholný závěr měla obstarat například Frozen Candle, tak Power And Majesty důstojně a s přehledem uzavírá nesmírně cennou a ze strany kapely zřejmě nedoceněnou desku.
Netajím se tím, že Edguy považuji za svou TOP kapelu a tudíž nikdy nenatočí v mých uších vyloženě „průser“, ale u The Savage Poetry si dovolím soudit, že s Theatre Of Salvation a Vain Glory Opera patří tahle deska k tomu zlatému, co mohla nabídnout německá power/speed metalová scéna v devadesátých letech. Škoda, že ty časy se již nevrátí, alespoň co se týče směřování téhle kapely.