Symphony X
USA
Moderní power metal
Do nitra aktuální desky americké power metalové skupiny Symphony X se mi dostávalo velice stěží. Nevím čím to bylo, jestli tím, že na takový moderní metal jsem nebyl zvyklí, třeba to bylo i tím, že album působí velice složitě, nevím. Po nějaké době, kdy jsem si od Paradise lost odpočinul a znovu jsem ji naposlouchal, jsem si tuto nahrávku docela oblíbil. To platí i pro ti, kteří by si chtěli pořídit album domů. Dejte cd čas, jen tak se vám dostane pod kůži. První poslech byl u mne zklamání a recenzi v té době bych nechtěl psát, ale jak jsem řekl, nyní album působí skvěle.
Russell Allen * zpěv
Michael Romeo * kytara
Mike Lepond * basa
Michael Pinnela * klávesy
Jason Rullo * bicí
Pokud se řekne power metal, okamžitě se mi vybaví dva rozdíly. Buď to může být melodický power metal, třeba Black Majesty či Avantasia. Nebo se jedná o moderní power metal a zde mám třeba na mysli Communic, Iced Earth a právě Symphony X. Pod pojmem moderní vidím sekavější rify, thrashovější jízdu a sem tam samply a klávesové zvuky. To vše u Paradise lost najdeme a když album poslouchám teď, vůbec nechápu, proč se mi cd ze začátku nelíbilo. Vždyť se jedná o pořádnou metalovou vychřici. Uklidnění přichází až v písních The Serpent's Kiss, která je čtvrtá v pořadí a i tato polobalada je našláplá až k podlaze. Mezihra orchestru s pěveckým sborem je lahůdka pro ti, kteří ulítávají na symfoničtějších kapelách. Celkem pomalou a skoro až ubrečenou atmosféru přináší i následující vybrnkávačka Paradise lost. V ní najdeme veliké mínus amerických kapel a to hlas zpěváka a celkovou podobu balady. Mám pocit, jako by se americké kapely domluvily jak zpívat a hrát pomalé písně. Vemte si od deseti amerických skupin vždy jednu baladu a jestli najdete pět rozdílů jste borci. Pozitivem je kytara Romea, který této titulní písni dává trochu smysl a vrací ji zpět do power metalovější vody. Poslední uklidnění je v deváté The Sacrifice. Rocková píseň a Russell Allen přidává na rozdíl od Paradise lost více chrapláku, vždyť je to metalový zpěvák, že? Jinak se deska nese v divoké linii a zbylých šest pecek, nepočítám intro Oculus ex inferni, vás nenechá vydechnout a bude vám zvedat adrenalin až k horní hranici. Hned po intru přicházející Set the World on Fire (The Lie of Lies) je tím pravým důkazem. Sekavé tempo s thrash náladou, tedy divokou, rychlou s parádním refrénem, který si budete muset zpívat hodně dlouho a hodně často. Třetí Domination nesundavá nastavenou laťku a jede si dál v tempu předchozí pecky. Eve of Seduction,pátá v pořadí je další lahůdkou této desky a její kvapivé tempo se jen tak z vás nedostane. Velmi melodická záležitost a sólo je jen pomyslným vrcholem. Na řadě jsou dvě ukázky power metalové školy a to The Walls of Babylon a Seven. První epická osmy minutová, vás jemně naladí a druhá z vás sedře kůži. Rychlejší věc na albu nehledejte a dá se rovnat jen s úvodní písní Set the World on Fire (The Lie of Lies). Závěrečná, přes devět minut trvající Revelation (Divus pennae ex tragoedia) je závěr jak se patří. Operní nálada dává písni správnou jiskru a nemůže býti lepšího konce.
Zvuk nahrávky je vyladěn dokonale. Vše k sobě zapadne, vše je v rovnováze. Z ničeho nemáte špatný pocit a nebýt písně Paradise lost, která je až moc vyměkklá bylo by album hodnoceno na maximum. Velkou chválu si zaslouží celá kapela, to co zde předvedli umějí jen opravdový muzikanti nebo blázni, ale kdybych měl vyzdvyhnout jedince, byli by to kytartista Michael Romeo a klávesák Michael Pinnela. Jejich souhra je skvělá a nemá chybu. Menší mínus si odnese obal speciální edice. Trochu jednoduchosti by nevadilo, ale to je maličkost a důležitější je v tomto případě obsah nahrávky.
Speciální edice obsahuje bonusové dvd se sbírkou živých přednesů písní Symphony X z měst jako jsou Paříž, Madrid, Tokyo, Hollywodd, Miláno v dobré kvalitě z jejich tour. DVD je bohužel zabaleno v obyčejné papírové krabičce a tak jeho hodnocení bude ovlivněno tímto neduhem.
Paradise lost * 9,0/10
Paradise lost bonus dvd * 7,5/10
www.symphonyx.com
