Almah/Edu Falaschi
Brasílie
Power metal
Po Brasilských power metalových smečkách Angra, Shaman a Aquaria mi do kolonky ,,oblíbené,, přibyla další lahůdka. Kytarista právě melodických Angra Edu Falaschi se v roce 2007 rozhodl zkusit sólovou tvorbu a při té příležitosti si nadělil svojí první desku pod názvem Almah, který se v budoucnu stane kompletním jménem pro kapelu kolem tohoto výborného instrumentalisty, zde v roli zpěváka.
K výpomoci si přizval hvězdy svých oborů a tak na tomto debutu můžeme najít jména jako Emppu Vuorinen(Nightwish) za kytarou, Lauri Porra(Stratovarius) s basou v ruce a Casey Griollo(Kamelot) na bicí stoličce.
Záruka rychlého, úderného a řádně Brasilií říznutého power metalu byla zaručena, čemu odpovídá i skvělí začátek nahrávky. První King a druhá Take Back Your Spell odkazují na to co Edu podniká u své rodné formace, hned třetí je balada Forgotten Land a Scary Of Lies vrací koleje zpět do úprku směr Sao Paulo. Children Of Lies je konečně epičtější skladba i s dominantní orchestrací v úvodu když se v tom kompozice zvrhne v klasickou vypalovačku. Heavy jízda se dvěmi minutami je Breake All The Welds, že by odkaz na Finský metal? Opět heavy metalovější Golden Empire s power sekavým refrénem. Od osmé Primitive Chaos se deska otáčí k poklidnějšímu rocku okořeněným hlavně folkovými a orchestrací prolezlým momentům. Síla alba je rozdělena, kdy první polovina, sedm skladeb, je jasně rozpoznatelný power metal a druhá část i se dvěmi bonusovými písněmi je vlažnější a skladatelsky složitější. To se třeba fanouškům, a mě samozřejmě taky, nemusí až tak zamlouvat, ale co s tím asi tak uděláme, nic. Tak alespoň Breathe je pohodová rocková jízda, Box Of Illusion vrací refrénem skladbu trochu k ,,divočině,,. Za to jedenáctá Almah je rozsáhlá skladba jako dělaná pro cestovatele do Brazilských lesů. První z bonusových písní je The Sign Of Glory a power metal opět ve své kráse, sice to není tak úderný jako v úvodu nahrávky, ale i tak je pecka daleko metalovější než předchůdci. Závěr obstarává nadupaná Superming a konec. Instrumentálně není co dodat, snad jen že jsem měl místy pocit, že se Rammstein snaží hrát power metal, hlavně tedy v úvodu King, kdy to znělo hodně industriálně, ale jinak bez vad na kráse. Edu je skvělý pěvec a o zbylých jménech nemá ani cenu hovořit. Co mě trochu mrzí je část desky mezi osmou a dvanáctou skladbou, zde mě to přestalo lehce bavit a zajímat. Asi by bylo lepší, kdyby baladické skladby Edu zakomponoval mezi vypalovačky. Takhle se mi Almah zdá lehce nevyrovnaný.
Alamh/Edu Falaschi * 8/10
Prifil na MySpace