Horší bude jak začít, asi nejjednodušší bude to vzít tak, jak jsem se s hudbou seznamoval. Kde jinde začít než na severu a to rovnou jednou z nejlepších symfonických skupin, Nightwish. Kdo by neznal tyto melodiky, kteří si za svou kariéru prošly nedávno nejsložitějším momentem. Výměna zpěvačky kapelu však nezastavila a nová pěvkyně Anette Olzon ze Švédska nastoupivší místo Tarji Turunen dokazuje, že je úplně jiná než ledová královna a i na prvním albu s Nightwish to dokazuje rockovějším přístupem. Na druhou stranu operní árie, na které jsme byli zvyklí šly trochu do pozadí. Ale abych pravdu řekl, jsem celkem spokojen s Dark Passion Play a Nightwish tímto splnily cíl, dát o sobě pořádně vědět. Ti co jsou ale vyrostlí na klasických albech kapely se zpěvem Tarji, budou a jistě už i jsou nesvý, přeci jenom Tarja byla jen jedna. Nevýhodou aktuálního alba Nightwish, ač podle téma článku bych měl být spokojen, je jeho přehnaná orchestrace. Čeho je moc toho je moc, zde je vyhrávek orchestru hodně a trochu to ubírá na poslouchatelnosti. S tím souvisí i příliš komerčních hitů jako je Amaranth, Bye Bye Beautiful nebo Eva. Více metalových pasáží by neuškodilo, snad příště. Vrcholem alba je třináctiminutový megaotvírák v podobě písně The Poet And The Pendulum a Marco Tapani Hietalem zpívaná Master Passion Greed.
Směr Holandsko, přímo zde nás zavedou další kroky a stejně jako Nightwish jsou i zde kapely, které mne oslovily. Within Temptation a Epicu jsem poznal na stejno i když ke každé jsem měl z počátku odlišný přístup. Jako lepší se mi zdáli Within Temptation, asi na mě působila více kráska za mikrofonem Sharon den Adel, i teď raději se dívám na jejich koncerty než si je poslechnu na albu. Závidím kytaristovy Robertu Westerholtovy, že si Sharon ulovil pro sebe. Bohužel se mi zdá, že skupina se v současnosti veze na vlně komerčních rádoby gothic rockových kapel, alespoň jejich rádiové hity tomu nasvědčují. To samé však cítím i u finských kolegů. Doporučuji hlavně první tři desky, Enter, The Dance, Mother Earth a také obě dvd, už jen kvůli scéně a Sharon. Od Epici jsem slyšel jen jediné album The Divine Conspiracy z roku 2007, ale i tak se mi v současnosti líbí více než Within Temptation. Opět kráska u mikrofonu, Simone Simons a metalovější přízvuk kytar a death metalový pěvecký příspěvek v podání Marka Jansena dělá z The Divine Conspiracy dobrou desku.
Opět rychle na sever do Švédska za Therion. Doslova dokonalá partička, která má alba tak vyladěná, že není snad možný, že to dělají lidi. Jako nejlepší desky jsou pro mne Theli a Gothic Kabbala a to z jednoho prostého důvodu. Theli představilo dokonalé spojení metalu s orchestrem a Gothic Kabbala naopak upustila od až moc přehnaných symfonických pasáží s operními zpěvy, které by mohli už trochu unudit. Nesmím zapomenout, že na deskách Sirius B/Lumeria pomáhaly i čeští hudebníci a zpěváci. Ze zasněžených hor a ledovců jedeme směrem na jih do slunné Itálie za skupinou Rhapsody, v současnosti Rhapsody of Fire. Ač aktuální tvorba je jasný symfonický power metal, vůbec se nedaří kapele naladit na notu, kterou mne odrovnaly na prvních deskách. Na posledních dvou albech se mi nejvíce líbí The Dark Secret (Ira Divina)/ Unholy Warcry a to je sakra málo. Zlatá první speed metalová alba Symphony Of Enchanted Lands, Dawn Of Victory a Power Of The Dragonflame. Paráda. Nyní asi kapele dochází dech, v tomto případě musí přijít rázný krok. Tak to vidím já. Z Brasílie Aquaria je dalším milým překvapením pro mě. Rychlé úderné speedové jízdy s africkými i středověkými momenty podpořené mohutnými orchestracemi. Obě vydaná alba Luxaeterna a Shambala jsou kvalitními kousky a každopádně doporučuji všem, kteří ujíždí třeba právě na Rhapsody a nelíbí se jim poslední tvorba.
http://www.myspace.com/aquarialuxband
Zpět do Evropy za Rakouskou čtveřicí Edenbridge, kteří sice s deskou My Earth Dream možná sklízejí vavříny, ale já mám takový pocit, že to dělají přesně tak, jak jsem naznačil u Within Temptation, tedy snaží se napodobovat gothic rockové kapely jen aby se o nich vědělo. Tedy Sabine Edelsbacher za mikrofonem je fakt samice, ale i po několikátém poslechu mi něco na desce vadí a chybí. Třeba více metalových poloh, rychlejší pasáže nebo prostě mi tato deska a kapela nebyla souzena, no. To Francouzi Fairyland jsou o mnoho slibnější a rychlejší. Trochu odkaz na Blind Guardian a Rhapsody v ranné době, ale pěkně to šlape. Je hodně skupin v tomto odvětví, co si teď vybavuji tak třeba Wonderland, Thy Majestie nebo i operně založené kousky jako The Metal Opera od Avantasia, album Gods of War od Manowar i nový Judas Priest bych se sem nebál dát, ale doufám, že jste si zase jednou početli a že jsem vám nabídl několik kapel, o kterých jste nevěděli a třeba se k nim takto dostanete. Českou scénu tady nikdo nezastupuje, protože zmínit tady muzikály by byl hřích a to fak nechci, ale kdyby někdo přeci jen toužil po nějakém příkladu, co takhle nový projekt. Opera Antigona, orchestr a HC by mohlo někoho zajímat. Nebo Innocens. Ze straší tvorby musím zmínit i některé desky a alba od Daniela Landy i jeho muzikál Krysař. I zde najdeme některé momenty, připomínající pokus o symfonický rock/metal.
http://www.myspace.com/fairylandfantasia