DragonForceBritánie
Speed metal
Pod pojmenováním hudebního stylu speed metal si asi většina fanoušků představí hlavně německé kapely jako Helloween nebo Gamma Ray, které stály u zrodu tohoto skvělého hudebního žánru. Naprosto rychlé a přitom melodické skladby, nádherné balady, atmosférické pasáže, výšková převaha zpěváků a hity jako Eagle Fly Free nebo Keeper of The Seven Keys dělají ze speed metalu můj nejoblíbenější žánr.
Od veteránů se odklonily i spolky jdoucí ve stopách zakladatelů a kapely Edguy, Avantasia, Rhapsody of Fire, Stratovarius a spousty dalších mají stále co říci a hlavně jejich vývoj a vlastní uchopení speed metalu jsou jen kladem a oživením, jenže si toho nikdo z mediální scény nevšiml a my, fandové rychlé melodiky musíme trpět, když kluci rychlí jsou drženi při zemi na úkor jiných kapel, ale to je jiné téma. Osobně mám po určité době, kterou jsem věnoval speed metalu pocit, že i když jsou hlavními značkami speedu, je z nich více cítit označení melodický power metal a v hudebním zařazení speed metal se mi objevila jen jedna ikona, která si toto označení zaslouží. DragonForce jsou pro mne přesně tím správným příkladem. Naprosto nadzvuková rychlost, naprosto jasné uchopení do otěží a přitom nepolevení. Ten kdo po recenzích na první album Valey Of The Damned, třetí Inhuman Rampage a poslední, aktuální, placku Ultra Breakdown čekal i na album Sonic Firestorm z roku 2004 se dočkal. Druhá řadovka je zároveň tím nejlepším co mohly kluci udělat, rovnat se s ní dá jen Ultra Breakdown, kde došlo k lehčímu uklidnění a pochopení toho, že s rychlostí se ani zeď neprorazí. Debutové album mě nenadchlo zvukem, Inhuman Rampage zase svou neoriginalitou a tak Sonic Firestorm povstalo na vrchol v diskografii. Osm skladeb, průměrný čas sedm minut a žádné zpomalení, jen mírné uklidnění, protože i balada Dawn Over A New World je svými kytarovými vyhrávkami podpořenými klávesami hnaná někam do výšin a celkově celou skladbu nakopává přímo do zadnice. To co se ale bude odehrávat za souboj vysoko v mracích mezi piloty obou kytar, Herman Li a Sam Totman je ovládají skvěle, poznáte už při první skladbě My Spirit Will Go On a dále se jen vezete na motoru od stíhačky, ale určitě vás nenapadne slovo nuda. V každé skladbě se něco děje. Above the Winter Moonlight má v sobě ukrytou parádní hru kytar bez štávy. Sám osobně bubeník Dave Mackintosh předvádí neskutečnou školu a budete zvědavy kam vás zavede jeho hraní. Klávesy Vadima Pruzhanova dělají divy a zpěv ZP Thearta je ukázkou speed metalového projevu. Těžko se tady hledá jasný favorit, ale k mým oblíbeným kouskům krom první skladby patří bezesporu nejdelší věc na desce s deseti minutami Soldiers of the Wasteland nebo nekompromisní závěrečná vypalovačka Once In a Lifetime, při jejíž klávesové honičce s kytarami vás napadne jen slovo kremace. Až skončí Sonic Firestorm nebudete chápat, pak se vám lehce rozsvítí a vy zatoužíte se do britské bouře ponořit znovu a znovu. Ten kdo chce naprosto ultra rychlou reakci na téma speed metal ať neváhá, tohle album nesmí nikomu chybět ve sbírce.
1. My Spirit Will Go On
2. Fury of the Storm
3. Fields of Despair
4. Dawn Over a New World
5. Above the Winter Moonlight
6. Soldiers of the Wasteland
7. Prepare for War
8. Once In a Lifetime
Sonic Firestorm * 9,5/10
Oficiální web